Apple muzeum, sushi v Sasori, Pérák

Apple muzeum není výstava na kterou bych se strašně těšila, protože nejsem extra nadšenec přes techniku. Spíš jsem ji chtěla nějak přečkat kvůli příteli a čekala jsem, že to bude docela dost nuda. Ale nakonec mě to bavilo víc než jeho.

Jemu prý chyběli spory a dramata, ale já se docela spokojila s počítači z druhohor s hrozným designem. První notebook vážil osm kilo, což teda úplně splňuje pojem přenosný počítač, ale někde se začít musí. Prý se moc neujal. Nechápu proč.

Hezké věci nevznikají přes noc.

A úplně nejlepší je to, že výtěžek jde na charitativní účely!

Pak jsme měli sushi v Sasori. Ani jednomu se nám nechtělo vařit, tak jsme se jim tam nasockovali hodinu před zavíračkou a byli tak hodní, že nám jídlo připravili dopředu na základě telefonického hovoru.

Kaviár mě dost zklamal, protože to nijak nechutná, ale zase to zajímavě praská v puse. Jinak zbytek je opravdu výborný a ty ryby jsou opravdu čerstvé a nesmrdí.

K tomu jsme si dali japonský alkoholický nápoj Umeshu. Prý ho mladí Japonci pijí se zeleným čajem, což dává hrozný smysl. Možná jim ty antioxidanty pomáhají v rychlejším zotavení se na další pařbu. Je to teda hodně sladký nápoj, ale strašně dobrý.

V divadle Archa jsme byli na Pérákovi. Je to komedie o druhé světové válce. Historii nebere moc vážně, takže jí taky nebere vážně. 

Nejvtipnější scéna, ale byla trochu neplánovaná.

Na začátku nás upozornil uvaděč, že jestli nám budou zvonit telefony, tak nás zastřelí.

V polovině představení jednomu chlápkovi začne zvonit telefon akorát když si Heydrich zkouší Svatováclavskou korunu.

Chlápek si říká, že to volajícího přejde a nechá ho zvonit.. Heydrich na něj kouká pěkně tvrdým pohledem. Zvoní to už pěkně dlouho a Heydrich k němu pošle svého bouchače.

Konečně ho napadlo, že ten mobil radši najde a vypne.

A miluji kapučíno z Costa Coffee.